Jak vlastně vnímáme realitu a do jaké míry jsou věci, které pozorujeme, utvářeny námi samotnými? Kolik z toho, co považujeme za skutečné, je přímý záznam a kolik vzniká prostřednictvím naší interpretace, emocí a postupně se proměňující paměti?
Obrazy Adély Vávrové působí na první pohled povědomě. Objevují se v nich stavby, krajiny i lidské postavy a situace, které jako bychom už někdy zahlédli. Stačí se ale dívat o něco déle a jistota se začne vytrácet. Tvary se rozpíjejí, barvy se slévají a to, co se zdálo pevné, se pomalu proměňuje v něco neuchopitelného. Podobně jako vzpomínka, která se s každým dalším vybavením nepatrně mění.
Nic zde nezůstává plně stabilní. Postavy ztrácejí své rysy, někdy splývají s prostorem, jindy z něj vystupují jen na okamžik. Místa jsou vnitřní krajiny utvářené pamětí, emocemi a prožitkem, které si neseme v sobě. To, co vnímáme jako blízké a známé, se nenápadně posouvá do nejistoty. Najednou si nejsme jistí, jestli se díváme na realitu, nebo na její doznívající stopu.
Právě v tomto napětí se obrazy odehrávají. Mezi přítomností a její proměnou, mezi tím, co vidíme, a tím, co za viděné považujeme. Výstava nevypráví jeden uzavřený příběh, ale otevírá situace, do kterých si každý může dosadit vlastní představu. Někdo si vybaví konkrétní místo, jiný jen pocit, který neumí jasně pojmenovat.
Možná si při pohledu na obrazy uvědomíte, že paměť není spolehlivý archiv, ale živý proces. Neustále se přepisuje, doplňuje a přetváří. A stejně tak se proměňuje i to, co považujeme za skutečné.
Výstava tak vzniká nejen prostřednictvím jednotlivých obrazů, ale i v představách, které si do nich každý z nás přináší. A právě v prostoru mezi skutečně zobrazeným a následně dotvořeným naší fantazií, se celý výstavní zážitek odehrává.
_________________________________________________________
Východiskem obrazové citlivosti k obrazu je dlouhodobá malířská praxe Adély Vávrové, současné české malířky působící v Praze. Ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje malbě jako prostředku osobní výpovědi, v níž propojuje vlastní zkušenost s vizuálním zkoumáním reality a její proměnlivosti.